Třída motýlků
Příspěvky od pí. učitelky Jitky Kosařové, DiS.
Školní rok 2019-2020
Červen u Motýlků
Někdy se stane, že i ve školce se toho zažije víc, než co by si jedna malá hlavička zvládla zapamatovat. Přesně takový byl i letošní červen. Proto píšeme tyto zprávičky a třeba se po jejich vyslechnutí i děti rozpovídají o svých zážitcích.
V červnu jsme se s Motýlky zaměřili na letní přírodu, počasí a cestování. Víte, jak se hraje na básníky? To si ve skupince vymýšlíte slova a skládáte je pod sebe, až vznikne třeba: „Léto, modré, všech stromů, pomáhá hřejivě.“, „Léto, hřejivé, žluté, všech, co mají rádi léto, voní jahodově (zmrzlinově).“, „Léto, žluté, celé planety, roste vesele.“ Potom už je snadné se na léto těšit a hodně se toho dozvědět.
Dozvěděli jsme se například, jak se jmenují některé stromy, popisovali obrázky Lesa a spočítali houby v košíku. Do lesa v létě můžeme vyrazit také na jahody, maliny a borůvky, které jsme namalovali na obrázek i se džbánkem. Možná v létě zažijeme koupání v rybníce. Povídali jsme si o zvířatech, rostlinách a bezpečí u vody (a nejen u ní). Obrázky leknínů a lávky přes rybník nám zdobí šatnu. V létě je krásně také na louce. Zahráli jsme si pohybovou hru na motýlky, malovali jsme pomocí květin, voněli k senu a slámě. S pomocí interaktivní tabule jsme trochu cestovali. Pouštěli jsme si video o Praze a s mimozemšťanem Alíkem plnili úkoly o České Republice. Hodně dětí má rádo zoologickou zahradou, na kterou jsme si zahráli, pojmenovali zvířata a ukázali své oblíbené. A kdo ví, třeba se někdo podívá i k moři a propluje se na podobné loďce, jakou jsme si složili.
Kromě her, povídání, vyrábění a dalších aktivit, které nás běžně provází, jsme v červnu také pozorovali děti a zaznamenávali jejich pokroky. U každého Motýlka jsme si všímali přibližně čtyřiceti bodů, o kterých jsme informovali rodiče.
Ještě pořád to není vše, co jsme v červnu zažili a dělali. Červen byl plný akcí. Hned první den byla oslava Dne dětí. Celý den jsme si hráli na indiány. Vyrobili jsme si čelenky, na zahradě jsme tančili, zpívali a plnili různé úkoly. Další den se na nás přišli podívat žáci z první třídy ZŠ. Přečetli nám O mravenečkovi. S paní ředitelkou jsme si o příběhu povídali a zakončili návštěvu veselou písničkou. Jeden den jsme trávili fotografováním třídy a skupinek. Konečně to situace dovolila a podařilo se nám vyjet na školní výlet. Jeli jsme do Afrického Muzea Dr. E. Holuba v Holicích a do obory na Vysokém Chvojně. Následující den po výletě jsme se roztančili na Rytmické show. Do našeho programu se vešly i dva projektové dny. První byl pouze pro předškoláky a umožnil nám navštívit Labyrint Divadla Drak v Hradci Králové. V labyrintu jsme prohlíželi různé loutky, naslouchali jejich příběhům, postavili loutky vlastní a sehráli s nimi krátký pozdrav. Druhý projektový den jsme ve školce zaměřili na bylinky na školní zahradě. Ochutnávali jsme je na vlastnoručně připravených jednohubkách. Úplně poslední třešničkou na dortu bylo Rozloučení s předškoláky. Osm kluků a jedna slečna nacvičili krátké vystoupení písniček, pohádky a tanečku, kterým se rozloučili se školkou, potěšili rodiče a dostali medaile a dárky, které jsou už pozvánkou mezi školáky.
Květen u Motýlků
Hurá! Přišel květen! Děti mohly po dlouhém období uzavření mateřských škol opět přijít v plném počtu. Znamenalo to trochu rozkoukávání a vzpomínání, jak to v té naší školce chodí. Naštěstí se každý brzy rozpomenul a mohli jsme si začít užívat květnových dnů.
První týden jsme se věnovali povídání o rodině. Děti si přinesly do školky fotografie svojí rodiny a mohly se s kamarády podělit o zážitky, případně zkusit členy své rodiny představit. Blížil se Den matek, proto jsme se pustili do vyrábění přáníčka pro maminku. Tento rok jsme využili techniku a jeden den se vyfotili, jak foukáme do dlaně. Další den už paní učitelka přinesla vytisknuté fotografie. Dostali jsme těžký úkol fotografie vytrhat, ale neroztrhat. Potom stačilo nalepit je na čtvrtku spolu se spoustou barevných srdíček a básničkou. Přání mamince bylo hotovo, mohli jsme se vrhnout na další aktivity. Jemnou motoriku jsme si procvičili při tvarování sebe nebo svého sourozence z modelíny. Pracovní listy byly trochu jiné než obvykle. Dostali jsme obrázky, které jsme si vystříhali a nalepili ve správném pořadí. Museli jsme určit, jak roste kluk nebo holka, a jak vypadá postup, když maminka vaří polévku. Velkou radost jsme měli z nové písničky. „Každý pozná, kdo jsme my. Jsme jediná, muzikantská rodina,“ ve které děti hrály na kladívko, na pokličky, na lžičku a skleničku, na vařečky.
Další květnové dny jsme se věnovali dopravě. Dopravní výchovu jsme začali velkým přemýšlením o tom, jaké jsou rozdíly mezi bydlením ve městě a na vesnici. Všechny děti se shodly, že rády bydlí na vesnici, což je pro Rokytno a okolní obce jistě dobrá zpráva J Své domy děti nakreslily pastelkami a výkresy se jim opravdu velmi povedly. Bylo vidět, že soustředění a snaha o povedený obrázek se dětem vyplatila.
Při práci s naučnými obrázky jsme rozšiřovali nejen slovní zásobu o názvy dopravních prostředků a značek, ale také jsme je třídili dle různých kritérií. Porovnávali jsme způsob pohybu, počet kol, tvary a barvy. Z papíru a špejle jsme vyrobili svoje značky, kterými jsme si vyzdobili třídu.
K dopravě patří také znalosti o integrovaném záchranném systému a bezpečí. Povídali jsme si o zdravotnících, hasičích a policistech. Snažili jsme se zapamatovat si jejich telefonní čísla. Především jsme si opakovali pravidla chování na silnici jako chodec, například způsob přecházení na semaforech a bez nich, význam reflexních prvků při pohybu ve tmě, význam helmy a chráničů na kole a při sportech.
Prosinec u Motýlků
Prosinec je měsícem, který patří vánočním tradicím, koledám, tvoření a velkému těšení. Mnohé z našich školkových tradic jsme museli oželit. I přesto dětem nic neubralo radosti a napjatého očekávání.
K prvním svátkům, o kterých si s dětmi povídáme, patří Barborky. Letošní třešňové větvičky byly natrhané přesně 4. prosince. Dle pověry vykvetou do Štědrého dne dívce, která se v dalším roce vdá. Proto asi větvičky u nás ve školce spaly svým zimním spánkem. Jistě poznaly, že i starší holčičky ve třídě Motýlků mají do vdavek spoustu času.
Hned po svaté Barboře se děti chystaly na Mikuláše s jeho družinou. Pro Mikuláše jsme se s dětmi učili různé veselé písničky a básničky o Mikulášovi, o čertech, o prosinci. O to větší překvapení pro nás bylo, když jsme se dozvěděli, že téměř všechny děti doma Mikulášovi zpívaly písničku Mik, Miku, Mikuláš. Mikuláše z toho možná bolela hlava. Ale co se dá dělat, oblíbená je prostě oblíbená.
Čertíci inspirovali nejen nové písničky a básničky, ale také cvičení a jazykové chvilky. Jako čerti jsme si s dětmi vyzkoušeli házení na cíl, do dálky, plazení, skluzavku a také vyplazování jazyka.
Na začátku prosince nás velmi potěšilo počasí, když nám nadělilo trochu sněhu. Ten den jsme strávili dopoledne na zahradě. Koulovali jsme se, sbírali sníh ze všeho, kde ležel, pozorovali jezírko a vyzkoušeli, jak sníh roztaje v místnosti.
Sníh nám připomněl, že zvířata v zimě nemají dostatek potravy. Poslechli jsme si dva příběhy o zvířátkách v zimě. Zkusili jsme příběhy domýšlet, popsat, jakou povahu zvířátka měla a co se jim stalo. Povídání jsme doplnili společným obrázkem Vánočním stromem pro zvířátka. Každý nakreslil zvířátko z lesa a nějakou dobrotu, kterou by mu mohl nadělit. U stromu se potkaly zajíci, srnky, divoká prasata a pochutnávali si na jablkách a mrkvích. Nezapomněli jsme ani na ptáčky. Pro ně jsme vyrobili krmítka opravdová. Stačilo smíchat sádlo a zrníčka, směs nandat do důlků v polínkách a zavěsit je na zahradě na stromy.
Pár dní před Štědrým dnem jsme si povídali o zvycích a o tom, jak můžeme maminkám pomoci s velikým chystáním. Ve školce byla vánoční nadílka o pár dní dříve. To se nám moc líbilo, protože jsme si s novými hračkami mohli ještě pár dní před vánočními prázdninami pohrát.
Listopad u Motýlků
Listopad, listopad, lísteček nám na dlaň spad. A nejen lísteček, také dešťové kapičky a draci. O podzimním počasí, pouštění draků a změnách v přírodě jsme si povídali na začátku listopadu. Podle pohádky o Kaštánkovi a dracích jsme si nakreslili obrázky a vzniknul tak náš vlastní příběh. Také dráčka jsme vyrobili. Nebyl létací, ale byl na veselé podzimní obloze. Děti si draka samy skládaly a lepily na papír.
Velmi jsme si užili svátek svatého Martina. Povídali jsme si o legendě, která se k němu váže a o pranostice, že Martin přijíždí na bílém koni. Tento rok se první sníh 11. listopadu z nebe nesypal. Zato jsme sypali svatomartinské rohlíčky cukrem. Sami jsme je naplnili, umotali, potřeli vajíčkem, a nakonec doma snědli. Do svatomartinských rohlíčků se někdy přidávají rozinky. S těmi se dá udělat zajímavý pokus, který nás rozesmál. Do džbánku s vodou jsme hodili rozinky a přidali jedlou sodu. Rozinky se roztančily a tanec jim vydržel dlouhou dobu. Povídání o svatém Martinovi jsme obohatili o dvě písničky a básničky. Díky tématu jsme si krásně procvičili jemnou motoriku. Z modelíny jsme vytvořili válením a mačkáním podkovy. Společnými silami jsme vyrobili obrázek Martinova koně, kterému jsme navlékali a uvazovali provázek, abychom mu dodělali hřívu.
Na konci listopadu jsme se věnovali zdraví. Četli jsme si pohádku O zlém bacilu a hodném vitamínu. Vysvětlovali jsme si, jak se do našeho těla dostanou bacily a jak vitamíny. Hráli jsme pohybovou hru, při které vitamín honil bacila. Takového bacila jsme zkusili také nakreslit tuší. Nejprve jsme udělali kapku na papíře a poté ji rozfoukali brčkem. Dalo nám dost práci správně foukat, ale roztodivné tvary nás pobavily.
S pomocí obrázků jsme si povídali o tom, co se dělá, když jsme nemocní a proč se chodí k lékaři. Na našem velkém modelu zubů jsme si vyzkoušeli správné čištění. Byli jsme překvapení, jak špína zůstávala v mezírkách na zubech.
Paní učitelka nám zahrála divadélko Jak bacilů se zbavit, ve kterém pan doktor radil, aby si děti často myly ruce. Popsali a prohlédli jsme si různé předměty, které nám pomáhají pečovat o naše tělo, například mýdlo, ručník, hřeben, nůžky na nehty, šampon, ale také roušku a desinfekci. Hráli jsme s nimi hru, kdy jsme si měli několik předmětů zapamatovat a za chvíli říct, jaké to byly. Abychom si to mytí rukou vyzkoušeli, bylo potřeba si je také pořádně umazat. Natřeli jsme si každou ruku jinou barvou. Udělali jsme obtisk každé ruky zvlášť, a nakonec i obě ruce přes sebe. Naučili jsme se, že z modré a červené barvy vznikla fialová, ze žluté a červené barvy vznikla oranžová a z modré a žluté vznikla zelená.
Poslední povídání patřilo různým nebezpečím. Překvapili jsme paní učitelku, jak víme, na co si máme dávat pozor. Vzpomněli jsme si na lezení do výšky, oheň, horký sporák, ostré předměty, cizí zvířata a paní učitelka ještě mluvila o lécích, čistících prostředcích, zásuvkách, elektrických drátech a o cizích lidech. S pomocí kartiček s čísly jsme složili telefonní čísla na hasiče, policii a záchrannou službu.
Další povídání už bude patřit adventu a zimě, na kterou se moc těšíme. Jak se totiž zpívá v písničce o Martinovi:
Máme teď jediné přání, ať brzy napadá sníh.
Ať na bobech a na saních, řádit můžem na kopcích.
Ať honem andílci v nebi, roztrhají peřinu.
Nechceme déle už čekat, těšíme se na zimu.
Říjen u Motýlků
V říjnu jsme si s Motýlky hráli na sklizeň ovoce, zeleniny a všech dalších podzimních plodů. Sklidili jsme jablíčka při ranním cvičení s básničkou Koulelo se jablíčko, při dramatizaci pohádky O jablůňce a kresbě jabloně s plody. Sklidili jsme řepu, když jsme si hráli na pohádku O řepě. Povídali jsme si o zahradě, kdo na ní pracuje a jaké náčiní k tomu používá. Zazpívali a zahráli jsme si písničku Šel zahradník do zahrady. Přemýšleli jsme, k čemu rostliny potřebují plody a s pomocí lupy jsme zjistili, že všechny plody ukrývají semena, ze kterých může vyrůst nová rostlina.
Moc rádi jsme cvičili v tělocvičně. V říjnu jsme trénovali běh různými směry, pozadu, s otočkou. Také jsme na žíněnce zkoušeli válet kotouly a sudy jako zajíčci. O zajíčcích, jelenech, divočácích a celém lese jsme si povídali. S obrázky jsme všechna zvířata a rostliny pojmenovali, název vytleskali, určili počet slabik a první hlásku. Les jsme ztvárnili na obrázku, který nám dal mnoho práce. Když jsme překonali své obavy z toho, že něco neumíme, objevili se na papíře zajíčci, jeleni, datlové, stromy a houby.
Závěr měsíce patřil seznamování a porovnávání dvou svátků - Dušiček a Halloweenu. V pohádce Chaloupka na vršku, Jak to bylo na dušičky, jsme zjistili, že i na Dušičky děti dříve vyráběly lucerničky z dýní a řepy. Při dlabání našich školkových dýní jsme si pověděli legendu o Halloweenu. Malý svícínek z čajové svíčky a skleničky od přesnídávky v podobě dýně jsme si odnesli domů, aby udělal radost i našim rodičům.
Září u Motýlků
Září bývá pro děti měsícem adaptace na mateřskou školu. Děti si zvykají na prostředí školky, režim, poznávají nové kamarády, uvědomují si, co a kdo je obklopuje ve školce, doma, v jejich obci. Těmto tématům jsme se v září s Motýlky cíleně věnovali, aby jejich adaptace byla snadnější.
První dny jsme se především poznávali. Hráli jsme hry na jména, povídali si, co máme rádi k jídlu, za hračku nebo jakou barvu. S denním režimem nám velmi pomáhaly básničky. Naučili jsme se básničku do ranního kruhu Kamarád, kamarád, oblíbili si básničku pro svolání do kruhu Ať jsi holka nebo kluk, při řazení v šatně jsme se snadno ztišili s básničkou Tiše myši a Vrabec zobe. Své prázdninové zážitky jsme vykreslili ve všech barvách, zavzpomínali na léto a vrhli se do poznávání prostředí mateřské školy. Zahráli jsme si na průzkumníky, kteří objevují nové území. Nakoukli jsme do kuchyně, do kabinetu paní učitelek a hráli hru na hledání nejdelší a nejkratší cesty. Při práci s obrázky a fotkami mateřské školy jsme si pojmenovaly, jak se jmenují místnosti, kdo v nich pracuje a co ke své práci potřebuje.
Od školky jsme se rozletěli po celém Rokytnu. Zatím ještě nemáme vytrénované nohy na dlouhé procházky, proto jsme se rozletěli po plánu obce a fotografiích. Na fotkách jsme poznávali místa, která v obci slouží lidem, například obecní úřad, školu, obchod, čerpací stanici. Rokytno jsme mohli porovnat s velkým městem, jako jsou Pardubice. Zavítala k nám lektorka s programem z Malé technické univerzity, který se jmenoval Stavitel města. Na stavitele jsme si zahráli. Poznali jsme, že ve velkých městech je mnohem více budov pro občany než v malých obcích. Zkusili jsme složit silnici podle plánu a postavili jsme k ní budovy z lega. Program byl doplněný obrázky a zajímavým povídáním. Nakonec jsme byli oceněni diplomem pro stavitele.
K naší mateřské škole patří i překrásná tělocvična. Každý týden jsme se do ní vypravili a užili si její velký prostor. Běhali jsme, skákali a zdolali první překážkové dráhy. Každé takové cvičení jsme zahájili protažením celého těla a zakončili básničkou, ve které si říkáme, že se zase sejdeme na cvičení za týden.
Abychom mohli dělat tolik věcí, potřebujeme se ve školce umět správně chovat. K tomu nám pomáhají pravidla. Během září jsme si zahráli na herce a herečky a naše školková pravidla si vyfotili. Také se učíme hezky chovat ke kamarádům. Ukazovali jsme si, jak se tváří spokojený a veselý člověk a jak se tváří člověk smutný. Ve dvojicích jsme si zkusili nakreslit tuší obličej spokojeného kamaráda. Protože jsme se na kresbu obrázků velmi soustředili, odměnil nás pocit dobře odvedené práce. Podobný pocit máme při pohledu na nástěnku ve třídě, kterou zdobí strom s listy ze srdíček. Strom jsme vyrobili všichni společně. Procvičili jsme si při tom trhání papíru a lepení. Srdíčka na něm jsou prací jednotlivců. Otiskli jsme je s pomocí kuličkového lisu.
Září nám zpestřila také návštěva divadelního představení. Shlédli jsme pohádku O vytrvalém princi. Vystupovali v ní krásné loutky, obrovská pohádková kniha a také se zpívalo. Zpívání máme v naší školce moc rádi. Věnovali jsme se lidovým písničkám. Dokonce jsme se naučili i pár tanečních kroků, skoků. Velkou událostí bylo individuální fotografování dětí. Přišli jsme do školky pěkně nastrojení a své obavy z fotografování jsme dokázali překonat. Jistě to bude pěkná vzpomínka na první měsíc ve školce.